Urbanistický rozvoj obcí přiléhajících k hranici Prahy je nezadržitelný. Aktualizované či nové územní plány v sobě zahrnují nové plochy zastavěných území. Od devadesátých let minulého století stále vzrůstá potřeba nového bydlení v dosahu hlavního města. I přes drobnou stagnaci posledních let ženou do Prahy pracovní příležitosti stále více lidí.
Živelný rozvoj urbanizace přelomu 20. a 21. století sebou přinesl velmi neblahou zkušenost a zanedbání zcela zásadních pravidel tvorby životního prostoru. Zásady socialistického urbanismu byly bez náhrady zrušeny. Na místo vzniku nových pravidel byla území ponechána napospas zlaté horečce stavebního rozmachu, který umožňoval nepokrytě drancovat území. Započaté dílo tehdejší činnosti dnes již vydává své plody. Obce bez rozvinutější infrastruktury, neustálá potřeba života v pohybu, absolutně zanedbaný veřejný prostor a v neposlední řadě likvidace zeleného prostranství jako nedílné součásti života našeho, ale především ostatních živočišných druhů, kteří s námi tento prostor sdílí.
Snahy o regulace starých územních plánů a hledání způsobů, jakobnovit narušenou rovnováhu, byly velmi neohrabané. Striktním předepisováním sklonů střech a velikosti parcely v podstatě nijak nereagovali na opravdové problémy, které urbanismus přináší. Restrikce spíše zabíjela inovátorské pohledy na tvorbu prostoru a především nijak nemotivovala vlastní investory obohatit své investice více než na vytyčeném území navrhovaných staveb.
Dosavadní chápaní urbanismu je tedy potřeba začít měnit. Díky velmi inovativnímu přístupu ing. arch. Starčeviče vznikl v Přezleticích územní plán, který v sobě ponechává prostor pro hledání odpovědí na výše zmíněná témata. Otevřená koncepce územního plánu s minimem regulačních zásahů umožňuje nový pohled na tvorbu jednotlivých částí zástavby obce.
Při hledání řešení lokality Ctěnický háj jsme se snažili vytvořit potřebnou rovnováhu mezi zájmy investora a zájmy obce. Historie ukázala, že restrikce nepřináší pro krajinu žádný přínos. Motivace investora pro vytvoření zajímavějšího urbanistického celku s pestrou skladbou nabízených jednotek a efektivní hustota zástavby s sebou přinesla ochotu tvořit veřejný prostor tak, aby nekončil jen vybetonovanými dálnicemi mezi domy bez zeleně, bez veřejného prostranství, které by obyvatelé mohli užívat, bez respektování stávajících cest v území a bez ochrany možnosti prostupnosti území pro živočichy, kteří s námi tento kus životního prostředí sdílí.
Celý koncept Ctěnického háje i jeho jednotlivé části maximálně využívá poznatků a zásad trvale udržitelného rozvoje.
Urbanistická koncepce se snaží pojmout nově založené území jako plně funkční jednotný celek, který vytvoří hodnotný prostor pro život uvnitř a současně obohatí a rozvine hodnotu užívání navazujících lokalit s minimalizací dopadu rozvoje územního celku na své okolí. Je založená na zásadách ekologických, sociologických a urbanistických principů tvorby prostoru.
Již dávno byly smazány pomyslné hranice mezi venkovem a městem. Životní úroveň obyvatel se srovnala na stejnou hranici, styl života obcí přiléhajících k hranicím hlavního města došel zásadní změny a v podstatě neoficiálně tyto hranice smazal. Na nové lokality je potřeba nahlížet jako na nové obytné čtvrtě příměstské části Prahy se zachováním vlastní historické kontinuity.
Hlavním cílem bylo vytvořit diferenciaci jednotlivých urbanistických ploch a jejich funkcí tak, aby vytvořili vyvážené spojení obytných funkcí s veřejným prostranstvím, plochami pro rekreaci s návazností na volnou přírodu nejen pro území samotné, ale i pro celou navazující oblast, a to s ohledem na ekologický dopad na danou lokalitu.
Počítali jsme s vytvořením hierarchického dopravního systému, s vytvořením uličního prostoru věnovaného především lidem, s plochami volné zeleně sloužící jako oddychové prostory i s plochami určenými aktivnímu pohybu a rekreaci.
Základní princip urbanistického návrhu je TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ MÍSTA.
Na nově navrženou obytnou část obce vnímámei jako organismus, který má mnoho funkcí, potřebných pro vlastní existenci a zároveň pro správné zapojení do celku s okolím a přírodou.
Z historického hlediska byl rozvoj místa úzce spjat s jeho základními funkcemi užívání. Zemědělská produkce zásadně utvářela potřeby urbanismu. Velké plochy zemědělské půdy byly napojovány na statky a menší usedlosti, tvořili prstence obdělávané přírody kolem obcí. S příchodem městského standardu života a přesunem hlavní pracovní činnosti do města začaly obce měnit svou tvář směrem k organizaci prostoru sloužící více obytné a rekreační funkci, než funkci ekonomické. Od třicátých let minulého století se rozvíjí větší části obce jako vilové, sloužící k individuální výstavbě.
S opětovným uvědoměním si hodnoty půdy se začal měnit i pohled na potřebnou zabíranou plochu pro jednotlivé individuální obytné stavby. Z počátku vznikala urbanistická struktura plošného zaplnění krajiny s minimálním podílem využití m2 na osobu. Vzhledem k populačnímu vývoji je tento směr z dlouhodobého hlediska dnes již neudržitelný. S růstem populační křivky je dnes již zcela veřejným zájmem vést rozvoj v duchu efektivního využíván půdy. Jestliže vyčleňujeme cennou ornou půdu pro rostoucí potřeby urbanismu, musíme podporovat její maximálně efektivní využití. Základním rozdílem oproti historickým způsobům zástavby je přechod od rozvolněné individuální zástavby ke koncentrovanějším formám urbanismu. Proto jsme pro náš projekt hledali vhodnou kombinaci menších pozemků jednotlivých solitérních a řadových rodinných domů. Je potřeba zároveň vnímat, že výstavba bytových domů odpovídajícího měřítka na rozdíl od individuální výstavby RD umožňuje efektivnější využití zabrané plochy a současně vytváří prostor kolem domů, který může nadále plnit svou ekologickou funkci s další možností zapojení do veřejného života místa. Stovky čtverečních metrů půdy tak nejsou věnovány pouze jednotlivým osobám, ale zůstávají k dispozici pro využití celku.
Projekt Ctěnický háj je situován do místa výrazného přírodního reliéfu. Geomorfologicky se jedná o mírné údolí, rozkládající se mezi původní starou zástavbou Přezletic a Vinoří. Navrhované území má čtři formy ohraničení:
Důležitým prvkem urbanismu je také spojení severní a jižní hranice přírodní plochou parku. Existence stávající spojnice Ctěnického háje a původní západní zástavby obce nás motivovala k umístění centrálního veřejného prostranství. Tento park s různými formami využití vhodně doplňuje cestu do lesa, vytváří na ní odpočinkové místo, místo pro dětský svět i sportovní využití. Vzniklé rozdělení prostoru zástavby parkem na dvě části zároveň utváří komornější ráz celého obytného komplexu.
V minulosti díky rozvolněnější zástavbě a většímu podílu přirozené volné přírody bylo standardem, že teplotní klima střídání dne a noci bylo vyvážené. Pravidelně se střídali teploty vyhřátého vzduchu z urbanizovaného prostoru s chladným vzduchem přicházejícím z volné přírody. Přirozená cirkulace zajišťovala příjemné prostředí a zároveň udržovala stabilní teplotu povrchu země. Dnes vytváří intenzivní zástavba bez tvorby kompenzačních teplotních ploch principy teplotních kotlů v obytných souborech a tím přerušila přirozenou cirkulaci teplot. Nekonečná parkoviště bez stromů, široké asfaltové silnice, používání tmavých stavebních materiálů, to vše přispívá k teplotní destabilizaci prostředí jako celku.
Z hlediska sledování zvyšování teploty povrchu země je potřeba začít s tímto faktem počítat při návrhu urbanistického řešení již v počátku. Vlastní tvorba návrhu musí respektovat a velmi pečlivě zvažovat používání teplých a studených materiálů, zapojování řešení pro tvorbu stabilního prostředí formou minimalizace přehřívaných ploch.
Projekt Ctěnický háj maximálně rozšiřuje zelenou plochu. Počítá s osazováním silnic alejemi stromů, minimalizuje rozlohu parkovacích míst a umísťuje je mezi zelené ostrovy retenčních ploch pro zachycení dešťových vod. Vodní odpar je dalším faktorem, regulujícím teplotu místa. Obecné plochy veřejného prostoru jsou osázeny zelenou masou pro zpomalení odtoku povrchových vod z území.
V přímé souvislosti s řešením oteplování místa je potřeba zabývat se problémem odvádění vody z urbanizovaného území. Bývalo zvykem veškeré povrchové vody ze zpevněných ploch okamžitě odvádět trubními systémy mimo. Tento trend z dlouhodobého hlediska ukázal, že území pak trpí suchem a vodu je třeba do místa vracet nákladnou formou umělých závlah. Je potřeba začít uvažovat s tím, že voda je pro rozvoj každého místa, tedy i obytného prostoru nezbytná, a to jak v přímé formě pro zalévání zeleně, tak i jako sekundární regulátor klimatu.
Proto jsme navrhli systém likvidace povrchových vod tak, aby v území zůstávalo maximum vody jako vláha, kterou přímo zpracovává zelená masa v retenčních plochách, a zároveň odparem ovlažuje životní prostor. Vlastní likvidace jinou formou než spotřebou, vsakem či odparem je řešena jako záložní pro případ nedostačující vlastní spotřeby.
Záměr optimalizovat energetický potenciál projektu Ctěnický háj přímo souvisí s vybranou formou jeho urbanistické náplně. V rámci úspory energií je třeba si uvědomit, že celý proces nemusí začínat výměnou kotle za solární panel. Již vhodná forma obytných souborů, správný tvar budov i využívání orientace domů jsou faktory, které optimalizují energetický potenciál.
Samozřejmostí dnes musí být předpoklad řešení jednotlivých objektů s minimálními energetickými nároky, využívání obnovitelných zdrojů energií a využívání pasivního zisku energií. Všechny objekty v rámci projektu jsme řešili jako tzv. pasivní domy – mimořádně úsporné budovy s velmi nízkou energetickou náročností v klasifikační třídě A.
Vhodná urbanistická skladba s efektivním využíváním ploch umožňuje uvolnění prostoru v oblasti veřejného prostranství. To vnímáme jako prostor ulic, veřejné zeleně, cest v území i prostranství přírodních útvarů jako jsou retenční plochy atd. Dostatečným dimenzováním těchto prostor jsme přímo určili kvalitu místa a jeho užívání. Snažili jsme se tak uvést do souladu zhodnocení investičních vstupů projektu s uspokojením zájmů veřejných, zájmů obce a jejich obyvatel.
S tvorbou veřejného prostranství přímo souvisí také problém optimalizace dopravy. Přestože hovoříme o tom, že se smazává rozdíl mezi vilkovou zástavbou města a sousedících obcí, některé prvky dopravní obslužnosti je potřeba chránit. V menších obcích je třeba chápat ulici jako prostor pro pohyb obyvatel. Členění na chodníky a na vozovky se často stírá kvůli charakteru daného místa. Jednou z dalších výhod našeho projektu je právě řešení dopravy na vlastním pozemku. Prostor ulic jsme navrhli tak, že se nestane odkladištěm vozidel, ale bude přirozeně klidnou komunikací za hranicí plotu, kam je možné rozšířit život obce. Chování řidičů totiž předurčuje samotný koncept a optimální dimenze ulic.
